main nadpis

Hodnoty a postoje

Řada velkých civilizací nezahynula kvůli hmotnému zajištění, přírodním katastrofám, kvůli tomu, že je vyhubila válka, nepřátelé. Jejich konec si většinou přivodily samy. Staly se slabými, jejich slabostí je pohrdání HODNOTAMI, které vyznávaly.

Hodnoty světa jsou něco, co nás vede k tomu, abychom prošli nejistotou, která nás čeká a tím vzniká pohyb, život. Život tedy žijeme skrze hodnoty. Vznikají v mládí, přesto v důsledku významných životních událostí dochází k jejich změně.

Hierarchie hodnot je uspořádaný systém hodnot podle důležitosti, určuje nejobecnější postoje, životní styl a morálku každého člověka. Vysoce hodnocené cílové hodnoty, jako jsou moudrost nebo spasení duše, jsou cíle, jejichž dosažení má celoživotní rozměr. Život sám pak patří k nejvyšším cílovým hodnotám.

Pokud rodiče nemají harmonizovaný systém hodnot, cílů a priorit, mají potíže s výchovou dětí. V takovém případě by měli přijmout společný systém, který obsahuje hodnoty obou původních rodin. Tento nový systém je obsažnější než oba systémy původních rodin, v jistém smyslu se musejí oba partneři vzdát hodnot, jež zdědili od rodičů. To je ale obtížné, protože se oba mohou cítit vinni ve vztahu ke své původní rodině. Jsou-li rodiče sjednoceni v jednom systému hodnot, cítí vzájemnou solidaritu a děti se cítí bezpečně. Rodiče by měli brát v úvahu následující tři principy:

  1. Představy rodičů o tom, co je pro děti dobré, závisí na tom, co bylo důležité, nebo nedůležité v jejich původních rodinách.
  2. Dítě přijímá jako správné to, co oba rodiče považují za důležité.
  3. Když jeden z rodičů odmítne hodnoty druhého, děti se okamžitě spojí s rodičem, jehož hodnoty byly odmítnuty.

Strategie přístupu

Poznávání a pojmenování hodnot skrze aktivity, které se zabývají různými oblastmi života.

Vyjasňování hodnot podněcuje zkoumat vlastní život, podobně jako vědecká metoda pomáhá vědci rozvíjet jeho výzkumné teorie. Vědci o daném tématu shromažďují co nejvíce informací a dat a snaží se jim pomocí důkazů a vzorců porozumět. Někdy se vědec snaží nad daným subjektem získat kontrolu – ať už jsou to atomová energie, rakovina nebo nová látka. Podobně je to s člověkem, když své vzorce rozhodování, oceňování a jednání prohlíží pod mikroskopem a snaží se dobrat vlastních hodnot. Cílem těchto aktivit je najít smysl ve všech datech, která o sobě účastníci nasbírají, aby se pokusili dát životu směr, získali kontrolu nad sebou samými a byli méně závislí na vnitřních nutkáních a tlacích okolí.

1.13 Aktivita: Hodnotový sešit neboli Databanka hodnot

Účel aktivity: Zaznamenávání poznámek z absolvovaných cvičení nebo toho, co účastníky napadne v souvislosti s jejich osobním hodnotovým systémem. Sbírání informací o sobě samých na cestě k hodnotám. Sešit je soukromou věcí a nikdo nemá právo do něj bez svolení majitele nahlížet. Mladším dětem mohou pomáhat s psaním rodiče.

Věk: 6+

Počet osob: 1+

Pomůcky: Záznamový sešit, tužka

Doba trvání: Neomezená

Postup: Po každém absolvovaném cvičení si zapíšeme poznatek, poznámku k tomu, co jsme prožili, pochopili, co nás zaujalo, s čím si nevíme rady a tak musíme hledat nějaké řešení, něco, co se chceme naučit apod.

Reflexe: V daných intervalech si klademe otázku: „Posunul jsem se v nějakém směru? Rozumím nyní něčemu lépe? Jaké kroky mám učinit, abych...“

1.14 Aktivita: Který palec je nahoře?

Strategie přístupu: V pozadí každého našeho problému se skrývá příběh, který ukazuje na kořeny obtíží. Naše postoje jsou formovány konkrétními událostmi v různých obdobích života. Tyto postoje se objevují v našem myšlení, plánování, vyjadřování (naše prožívání je do velké míry závislé na slovech, kterými je popisujeme – slova posilují, nebo srážejí...), rozhodování a chování. Lidé se bojí změny (když byl člověk sužován zlem – stalo se součástí člověka, člověk si zvykne a nechce se podvědomě změnit, podvědomě se drží toho starého. Obrácení znamená změnu postojů, myšlenek, životních návyků).

Účel aktivity: Toto cvičení má dvojí účel. Nejdříve chce předložit otázku, co je správné a co je nesprávné a povzbudit hráče, aby přijímali sebe i ostatní takové, jací jsou. Druhým účelem je ukázat, proč se většina lidí brání změnám a jak tento odpor překonat.

Věk: 6+

Počet osob: 6–25

Doba trvání: 30 minut

Pomůcky: Papír, tužka

Postup: Řekněte účastníkům následující:

  1. Sepněte své ruce. Nyní se podívejte, který palec je nahoře – pravý, nebo levý? Kolik z vás má navrch levý palec? Který z palců má být správně nahoře? (většinou děti reagují smíchem) Myslím, že se smějete, protože je vám jasné, že na tom nezáleží. Ve skutečnosti neexistuje správný, nebo nesprávný způsob, jak sepnout ruce. Tak je to v životě téměř se vším. Neexistuje správný způsob, jak sepnout ruce. Tak je to v životě téměř se vším. Neexistuje jediný správný způsob, jak žít na světě.

    Nemluví se o morálce nebo hodnotách. Neříká se, že je správné někoho zabít nebo vyloupit banku. Hovoří se zde o vlastnostech osobnosti, jako je například být společenský, být stydlivý, hodně mluvit, nebo být tichý, mít rád sport, nebo mít rád hudbu.
  2. Nyní znovu sepněte ruce tak, aby byl druhý palec nahoře. Nehýbejte jen palcem, přesuňte všechny prsty tak, aby druhý palec skončil přirozeně navrch (vedoucí hry předvede). Jaký je to pocit? (obvyklé odpovědi – nezvyklé, divné, nepohodlné) Neexistuje žádný správný způsob – uvědomte si, že pro polovinu lidí v této místnosti je to pohodlné. Pamatujte si to. Neexistuje jen to, co je typické pro vás. Co teď chtějí dělat vaše prsty? (děti budou říkat, že se prsty chtějí vrátit do původní polohy). – Tohle je důvod, proč se většina lidí nikdy nezmění a nevyroste. Protože měnit se a růst je nepohodlné. Je to stejný pocit, jako když máte nesprávně sepnuté ruce. Neurony v mozku se dávají do práce a říkají vám, že něco není v pořádku. Za chvíli si začnete myslet, že váš obvyklý vzorec chování je tím, čím opravdu jste. Ale vy nejste obvyklý vzorec.
  3. Můžete si začít myslet, že jste „trojkař“ nebo „stydlivý člověk“ nebo „že neumíte tancovat“. Tyto myšlenky jsou málokdy, pokud vůbec někdy, přesné. Můžete změnit své chování, budete se přitom chvíli cítit neohrabaně. Ale to je součást procesu. Každá změna a růst vyvolává nejdříve pocit nešikovnosti a nepohodlí. Vzpomeňte si, jak jste se učili:
    • Chodit
    • Jezdit na kole
    • Plavat
    • Řídit auto
    • Psát 
  4. (tady se zastavte a požádejte účastníky hry, aby napsali jednu větu rukou, kterou normálně nepíšou. Potom jim připomeňte, že to dříve bylo obtížné a nešikovné i s druhou rukou.)

Reflexe: Vzpomeňte si, kdy jste požádali někoho o pomoc, o schůzku, kdy jste mluvili, přednášeli před více lidmi atd. Když jste něco takového dělali poprvé a ještě i několikrát potom, byli jste pravděpodobně neohrabaní a trochu v rozpacích. Trik spočívá v tom, nenechat se neohrabaností odradit. Například, když sepnete ruce tím druhým způsobem, při kterém se cítíte neohrabaně, nepohodlně, přestanete se po pouhých 5 minutách cítit nepohodlně. Přizpůsobte se. Zvyknete si. Bude vám to připadat „přirozenější“. Tak je to se vším. Abyste se dostali na druhou stranu, musíte být ochotní projít tím neohrabaným stadiem. Musíte sami sobě dovolit vyzkoušet nové věci a nové způsoby a být přechodně mimo svou „pohodlnou“ zónu, dokud si nevytvoříte novou. Pokud jste ochotní být chvíli v nepohodlí, můžete se stát čímkoli, čím si přejete být (v mezích svých genetických předpokladů). Můžete uvést několik konkrétních případů.

1.15 Aktivita: Dvacet věcí, které rádi děláte

Účel aktivity: Při hledání hodnot je důležité hledat odpověď na otázku: „Dostávám ve svém životě opravdu to, co chci?“ Pokud se spokojíme s tím, co se objeví, a nesnažíme se prosadit vlastní cíle, nejspíše zjistíme, že nežijeme život založený na našich svobodně vybraných hodnotách. Když budujeme dobrý život, musíme vědět, čeho si vážíme a co chceme. Tato činnost pomáhá prozkoumat naše nejmilejší a nejvíce oceňované hodnoty.

Věk: 10+

Počet osob: 1+

Doba trvání: 1 hodina

Pomůcky: Papíry, psací potřeby

Postup: Uprostřed listu papíru napište odshora čísla od 1 do 20. Nyní napište seznam dvaceti věcí, které v životě rádi děláte. Mohou to být věci velké i malé. Můžete procházet roční období a hledat věci, které děláte rádi. Je úplně v pořádku, když na seznamu bude více, nebo méně než 20 věcí.

Až seznam dokončíte, použijte levou část stránky pro kódování seznamu podle následujících pravidel:

  1. Napište Kč vedle každé věci, na kterou potřebujete peníze.
  2. Napište písmeno S vedle každé věci, kterou děláte radši sami, a písmeno L vedle činnosti, při které máte radši společnost lidí. A nakonec napište písmena S-L vedle činností, které děláte stejně rádi o samotě, tak i ve společnosti jiných.
  3. Napište čísla od 1 do 5 vedle pěti nejdůležitějších věcí. Nejoblíbenější činnost bude mít číslo 1, druhá 2 atd.
  4. Napište N vedle věcí, které si myslíte, že by je ostatní lidé posuzovali jako nezvyklé.
  5. Použijte písmena VČ pro věci, kterým byste chtěli příští rok věnovat o hodně více času.
  6. Kterou z věcí na vašem seznamu byste rádi viděli na seznamu člověka, kterého máte nejvíce rádi? Označte ji písmeny NR.
  7. Vyberte 3 věci, v nichž byste se chtěli opravdu zlepšit.
  8. Označte písmenem D věci na seznamu, o nichž doufáte, že je jednou na seznamu budou mít i vaše děti.

Reflexe: Tuto strategii můžete opakovat mnohokrát do roka. Je dobré schovávat seznamy a po čase je porovnávat. Více než 5 kódování během 1 sezení obvykle skupinu přetěžuje. Otázky vybírejte podle věku dětí, u předškolních dětí rodiče zapisují dětské názory.

1.16 Aktivita: Hodnotová mapa

Účel aktivity: Hodnotová mapa nám pomůže poznat a objasnit taková rozhodnutí jako: „Kde chci žít?“, „Jaké prostředí potřebuji k životu?“

Počet osob: do 20 osob

Pomůcky: Papíry, psací potřeby

Doba trvání: 1 hodina

Postup: Najděte a nakreslete mapu. Také místnost, v níž se nacházíte, může představovat mapu města, státu, národnosti či světa, podle toho, které z následujících otázek si vyberete. Potom pro každou zvolenou otázku místo odpovědi označte místo na mapě nebo v místnosti.

Použije-li se tato strategie v rámci rodiny nebo skupiny, vedoucí skupiny požádá ostatní, aby se přesunuli do středu místnosti a představili si, že místnost je mapou České republiky (města, světa atd. viz varianty). Poté vedoucí položí ostatním několik níže uvedených otázek. Lidé by se měli přesunout na místo na „mapě“ podle toho, jak na každou z nich postupně odpovídají. Vedoucí skupiny se může např. zeptat: „Kde jste se narodili?“ Lidé, kteří se narodili někde uprostřed republiky, se přemístí do středu místnosti atp.

Nyní je požádáte, aby si našli partnery a sdělili si navzájem něco o tom, proč jsou právě tam, kde jsou. Pak může vedoucí skupiny položit několik vyjasňujících otázek, jako např.: Co pro vás znamená, že jste se narodili právě zde? Jste hrdí na to, že pocházíte právě z této části země? Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na toto místo? Je tohle místo, kde byste chtěli, aby se narodily a vyrostly také vaše děti?

Otázky k hodnotové mapě:

  • Kde byste rádi strávili týdenní dovolenou? (Co byste tam dělali?)
  • Na kterém místě byste rádi rok žili?
  • Kde by se vám nejméně chtělo žít, kam byste se nechtěli podívat?
  • Kde byste chtěli chodit na střední školu? Přestěhovali byste se tam?
  • Kde se nachází místo, kde se vám přihodilo něco důležitého?
  • Kde se nachází místo, poměrně vzdálené, na kterém žije váš dobrý přítel nebo příbuzný? (co je na něm zvláštního?)
  • Které místo je podle vás vůbec nejkrásnější a proč?

Obměna:

Pro mladší děti, které ještě mnoho necestovaly: Udělejte si z podlahy místnosti mapu města. Ukažte, kde se nacházejí důležité body – škola, řeka, centrum, park, obchod, studánka, hřiště apod. Řekněte, kde se nachází vaše oblíbené místo a proč. Znáte příběh a historii tohoto místa?

Nakreslete budovu školy.

Pro starší děti a dospívající je možné použít mapu většího rozsahu – Evropa, Amerika apod.

Pomocí proužků lepicí pásky, které budou znázorňovat hranice států, můžete vytvořit skutečnou mapu. Pomůžete dětem se orientovat v mapě, porovnávat velikosti států apod.

Můžete jim předložit fotokopie mapy států, města, světa atd. a pak je požádat, aby např. pomocí slov „místo narození“ na příslušném místě na mapě označily město, kde se narodily. Každá otázka tak bude mít na mapě své klíčové slovo – prázdniny, život, škola, prarodiče, sport apod.

1.17 Aktivita: Hodnoty v partnerských vztazích

Účel aktivity: Smyslem tohoto cvičení je uvědomit si, jaké hodnoty oceňuji v partnerském vztahu. Hodnoty každého partnera se projevují v chování každého z partnerů. Vybudovat s někým dobrý vztah vyžaduje společné hodnoty. Pokud jsou hodnoty a očekávání od vztahu protikladné, může docházet k frustracím potřeb a konfliktům. Toto cvičení je vhodné pro volbu dobrého partnera u mladých lidí.

Věk: 12+

Počet osob: 8–20

Doba trvání: 1 hodina

Pomůcky: Tužka a papír

Postup: Účastníci sedí ve volném kruhu, s většími rozestupy, aby se nerušili. Vedoucí hry navodí mírnou relaxaci, uvolnění, a dává instrukci: „Pravděpodobně se každý z vás alespoň někdy setkal s úvahami o ideálním partnerském vztahu. Zkuste nyní o něm uvažovat i vy, zkuste si ho představit. Jak by se ti lidé k sobě chovali? Jaké hodnoty by měl vztah mít? Jak by řešili konflikty?

Po návratu do reality si všichni uděláme poznámky, jak by měl vztah podle nás vypadat. Ve skupinkách si potom sdělujeme své prožitky. Případně je možné pracovat i s celou skupinou.

Obměna: Na základě svých představ sestavíme sumář hodnot, které by měl takový vztah mít a sestavíme pořadí jejich důležitosti.

Obměna: Diskuze o narušení partnerských vztahů – co do vztahu hodně nepatří? Např. problematika domácího násilí apod.

Reflexe: Ve vzájemné diskuzi zhodnotíme výsledky své práce.

1.18 Aktivita: Společné hodnoty

Účel aktivity: uvědomit si význam symbolů v manželství, společné poznávání a pojmenovávání hodnot a cílů v manželství, cílem je rovněž otevřenost tomu nejhlubšímu přesvědčení druhého partnera.

Věk: 12+

Počet osob: 12–15

Pomůcky: Tužka a papír

Doba trvání: 1 hodina

Postup: Vedoucí skupiny pokládá následující vyjasňující otázky, odpovídá každý sám.

  1. Jaké symboly (např. fotografie nebo předměty) ukazují, čím je rodina pro okolní svět a co má pro členy rodiny cenu?
  2. Které rodinné příběhy můžete vyjmenovat, protože jste na ně pyšní a považujete je za ústřední motiv vašich tradic, obsahující symboliku vašich hodnot?
  3. Co pro vás znamená domov? Jaký jste měli domov během vašeho dětství?
  4. Jaké předměty či aktivity vám symbolizují smysluplný a kvalitní život? Příkladem může být dobročinnost, nošení křížků a náboženských symbolů, či zapalování svíček za zemřelé. Vyjadřujete svoji životní filozofii v míře, která je podle vašeho vnímání dostatečná?

Reflexe: Objevili jsme v našich hodnotách společný základ pro další vztah? Je zde něco, s čím je nutné pracovat?

1.19 Aktivita: Naše desatero

Účel aktivity: Vyjasňování hodnot a důraz na proces jejich zhodnocování. Utváření určitých vzorů chování

Věk: 12+

Počet osob: 6–25

Doba trvání: 45–60 minut

Pomůcky: Tužky, papíry, pro vedoucího tabule

Upozornění: Hru má vést vedoucí s psychologickou průpravou

Postup: Za pomoci vedoucího si hráči vzpomínají a vybavují, poté formulují a zapisují lidské hodnoty, které uznávají obecně v životě. Ty poté srovnávají s obecně platnými lidskými hodnotami zformulovanými jednak historicky, jednak představiteli moderního humanistického hnutí.

Vedoucí začne pokládat zaměřené otázky. Nabízené formulace si může měnit a upravovat.

  1. Vzpomeňte si na některé z pohádek, které se vám líbily
  2. Jaké postavy v pohádkách nejčastěji vystupují? Dá se říci, že některé představují spíše dobro, jiné spíše zlo? Uveďte příklady
  3. Co je podle pohádek dobré, co zlé?
  4. Platí to i o povídkách, románech, příbězích z televize? Uveďte příklady
  5. A jak je to v životě?
  6. Je těžké vymezit, co je dobré a co špatné?
  7. Zkusme vyjmenovat ty nejdůležitější
    1. Kladné vlastnosti
    2. Směrnice pro dobré chování

Sestavte si vlastní desatero.

Vedoucí zapisuje vhodné a dobré formulace na tabuli. Se záznamy může dále pracovat, to je přeskupovat je, podtrhávat, měnit formulace, rušit méně obsažné, integrovat apod. Během zaznamenání by se měl podle počtu a charakteru navrhovaných formulací přiklonit k následujícímu typu seznamů:

a) Kladných povahových vlastností (nejlépe 10, ale není to podmínka)

b) Předpisů pro dobré či správné chování (nejlépe 10, ale není to podmínka)

c) Vedle takto sestaveného seznamu pak vedoucí napíše jeden ze seznamů níže uvedených. V další fázi lze provádět srovnání, doplnění původního seznamu apod. V každém případě se o seznamu má diskutovat. Lze seřadit položky dle důležitosti. Pořadí jednotlivými hráči se pak zprůměruje.

Hodnoty podle moderních humanistů

Desatero Nicholase Tata (moderní desatero dobrých postojů):

  1. Čestnost, poctivost
  2. Ohled na druhé
  3. Zdvořilost, slušnost
  4. Smysl pro čestné jednání
  5. Schopnost odpustit
  6. Přesnost, dochvilnost
  7. Nenásilné chování
  8. Trpělivost
  9. Věrnost
  10. Sebekázeň, sebeovládání

Seznam, zpracovaný Britskou humanistickou společností (uvedeny spíše principy či předpisy chování):

  1. Mít odpovědnost za své vlastní chování
  2. Hledat pravdu poctivě a s otevřenou myslí
  3. Být čestný a spravedlivý
  4. Mít respekt ke znalostem a zkušenostem druhých
  5. Snažit se o porozumění a spolupráci s lidmi různého původu a přesvědčení
  6. Uznávat, že situace a vztahy jsou jen zřídka ideální a že se na nich musí pracovat
  7. Spíše přispívat

Biblické desatero božích přikázání:

  1. V jednoho Boha věřit budeš
  2. Nevezmeš jméno Boží nadarmo
  3. Pomni, abys den sváteční světil
  4. Cti otce svého i matku svou
  5. Nezabiješ
  6. Nesesmilníš
  7. Nepokradeš
  8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
  9. Nepožádáš manželky bližního svého
  10. Aniž požádáš statku jeho

Na závěr by měli hráči obdržet zápis hodnot, ke kterým jako skupina dospěli.

Reflexe: Jaký je opak chování k předloženým seznamům (vyberte si např. jen jednu položku a o té diskutujte)? Známe někoho, kdo se takto opačně chová? Co to přináší jednotlivci, společnosti? Známe někoho, kdo se chová tak, jak to vyžadují hodnoty uvedené v seznamu? Proč je to dobré?

© Copyright 2019 Akademický ústav Karviná. All Rights Reserved.

Search